O hvězdě betlémské

Svátky vánoční lidé odpradávna spojují s betlémem, narozením Ježíše Krista a také s betlémskou hvězdou svítící v onom období i ve dne nad východním obzorem. Protože jsme rádi připravili i přednášku k tomuto tématu, jen stručnosti bychom čtenáři řešili s omyly a záhadami, které hvězdy Ježíše obklopují.

Pomineme-li stejně jako naši předkové, teorii pádů meteorů či bolidů, naskýtají se nám pouze dvě výrazné možnosti charakterizovat tento mimořádný astronomický úkaz. Jednalo se zřejmě o kometu nebo novou hvězdu nazývanou odborně nová. Poslední jmenovaný jev dokáže při svém výbuchu dokonce přezářit ostatní hvězdy, tak je intenzivní, a protože se nám podařilo dochovat velice přesné staré astronomické materiály, zjišťujeme, že o nových se hovoří pouze v letech 134 a 173 po Kristu.

Druhá hypotéza, kometární, by snad mohla hovořit o tzv. Halleyově kometě, která při posledním přiblížení v roce 1986 byla pozorovatelně již okem. Její chvost se obyčejně táhne přes celou oblohu a přesně taková podoba se objevuje na klasických lidových betlémech.

Legenda pravděpodobně vznikla na počátku 14. století zásluhou italského malíře Giotta di Bondome, jež byl v roce 1301 tak jasným objektem svého druhu, že jej zachytil i ve svých dílech. Kometa totiž v roce nula nikdy nemohla, protože její perioda návratu je 76 let a jestliže ji znovu odečteme, určitě nedostaneme rok patřičnému období nijak blízký. Kometární teorii můžeme tedy také vyloučit, zpodobňovat na betlémech nastalo v podobě až mnohem později. 

 Nejpravděpodobnější teorií, ke které se novodobá věda přiklání nejvíce, byla ještě koncem minulého století silně zavrhována, neboť její autor byl považován nejen za astronoma, ale také za astrologa, člověka z oblasti mezi vědci neoblíbené mystiky. Byl to Johannes Kepler. Když krátce před Vánoci roku 1603, dne 17. prosince, pozoroval na Hradčanech svým dalekohledem přiblížení dvou planet, tzv. konjunkci, náhle si uvědomil, že tentýž úkaz byl pozorován i v roce 7 před Kristem a nejlépe ho zaznamenal spisovatel, rabín Abarbanel. Toho roku se v souhvězdí Ryb třikrát za sebou sblížily planety Jupiter a Saturn, jež vytvořily jeden jasný splývající bod. Proto se Kepler uchýlil k výpočtům a k roku 7 před Kristem opravdu došel. Podle astrologických tabulek sice vyšel rok 6 před Kristem, ovšem rok 7 potvrdilo i rozluštění znaků novobabylónského klínového písma Němcem Schnabelem v roce 1925. Ježíš se tedy musel narodit už o 7 let dříve!

Při určování letopočtu došlo nepochybně k omylu, za který může asi skytský mnich Dionysos Exiguus, který v roce 533 pověřen určením letopočtu. Přitom zapomněl na rok nula a čtyři roky vlády císaře Augusta pod vlastním jménem Octavian.

Zřejmě nesouhlasí ani datum. Mimo astronomy a historiky se totiž touto problematikou zabývali i meteorologové, kteří z několika záznamů z Bible na základě svého exaktního měření došli k začátku zimního období, konkrétně dle evangelia Lukášova. O roku 7 před Kristem pak svědčí Evangelium Matoušovo. Tuto teorii potvrzuje i velký census, římské sčítání lidu právě v uvedeném roce.

Mimo všechny tyto teorie existuje samozřejmě řada dalších, nejsou však již z astronomického hlediska tak podstatné.

 Závěrem přejeme všem čtenářům mnoho pohody u vánočních radovánek a přesto, že došlo k mnoha závažným omylům v historii, tradici Vánoc bychom přece jen mohli zachovávat i nadále.

Vladislav Slezák, 1994